V rámci nejčastěji používaných datových metrik už nemůže být výkonnost obou největších adeptů na zisk titulu podobnější. Podle modelu, který počítá očekávaný bodový zisk na základě kvality a počtu vytvořených i povolených brankových příležitostí, měla Sparta po završení 30. kola získat 61 bodů, zatímco Slavia 60. Zcela totožný počet bodů si měly oba celky připsat také ve vzorku utkání počínaje prosincem. A pokud se sledované období ještě víc zúží pro větší vhled do aktuální formy, v tomto kalendářním roce je na tom o zhruba tři body lépe Slavia.
I přesto je nálada v obou fanouškovských táborech diametrálně odlišná. Objektivně je však v očích diváků a široké fotbalové veřejnosti poháněná spíš okolnostmi nežli samotnými výkony. Zatímco čtyřbodový náskok Sparty je v titulové matematice obrovskou výhodou a šance na obhajobu titulu mají díky němu velmi reálné obrysy, Slavia dost možná zůstane těsně pod vrcholem už potřetí za sebou. Což se po předchozích letech hojnosti mnohým skousává obtížně.
Tým okolo Jindřicha Trpišovského sice napříč celou sezonou předvádí lepší defenzivní výkony než Sparta, ta ovšem ve vzájemném srovnání vyčnívá směrem dopředu. Nejen, že si vytvářela větší objem střel z nebezpečných prostorů, výrazně lépe si vedla i v zakončení. Zatímco Slavia vstřelila o tři branky víc, než kolik velely matematické modely, Letenští predikovanou hodnotu přestříleli dokonce o 14 gólů!
Slovy čísel zní možná tohle tvrzení trochu neintuitivně, ovšem ve skutečnosti přesně popisuje, co se na hřišti dělo. A sice to, že slávisté neproměnili dlouhou řadu skvělých šancí (ať už vinou smůly nebo výborných zákroků brankářů), zatímco Sparta byla před brankou efektivní a navrch dokázala díky individuální kvalitě a chytrosti svých hráčů proměňovat také méně nebezpečné střely.
Přitom existuje řada dalších herních činností, v nichž Slavia v rámci ligy dominuje. Má jednoznačně nejaktivnější i nejlépe fungující presink, stejně jako skvěle zvládnuté napadání po ztrátě míče na útočné polovině a její výsostnou doménou je také úspěšnost při sbírání odražených balonů. Ta je v rámci ligy nejlepší ve všech částech hřiště, což sešívaným umožňuje přišpendlit soupeře na útočné polovině a dominovat utkání.
Často diskutovaným problémem týmu z Edenu je nedostatek kreativních hráčů. Petr Ševčík sice patří mezi ty technicky nejnadanější fotbalisty, kteří po tuzemských trávnících běhají, ovšem často týmu nemůže pomoci vinou zdravotních problémů. Christos Zafeiris sice svými přihrávkami i náběhy posouvá míč do velmi výhodných pozic, ovšem pohybuje se spíš hluboko v hřišti a nepřináší týmu vysoký objem finálních přihrávek jako třeba sparťané Veljko Birmančevič s Lukášem Haraslínem.
Analýza přihrávek ve finální třetině ukazuje, že Sparta praktikuje víc kombinační styl hry, který vede k velkému počtu přihrávek v okolí soupeřova vápna nebo uvnitř něj. Důležitou součástí její hry jsou také kolmé přihrávky z obou meziprostorů. A do velké míry také centry z hloubky, které však v jejím podání nejsou tolik efektivní jako hra po zemi. Slavia si naproti tomu v poslední době největší objem šancí vytváří pomocí centrů, ovšem ty z krajních prostorů jsou výrazně méně nebezpečné.
Velkou překážkou v cestě za titulem nebudou pro oba celky pouze jejich ústřední rivalové, ale také Viktoria Plzeň, která má velmi slušný potenciál nadcházejícím děním ještě pořádně zamotat. Koneckonců už oba pražské týmy v této sezoně porazila, Slavii dokonce dvakrát. Navíc – tyhle výsledky nebyly dílem náhody, nýbrž výborných výkonů v průběhu celé sezony.
Na jaře Viktoria povoluje svým soupeřům pouze 0,47 očekávaných branek (a 0,45 těch reálných) na zápas, což z ní letos dělá nejlepší ligovou defenzivu, kterou ještě umocňuje skvělý Martin Jedlička mezi třemi tyčemi. S průměrem 1,67 xG si navíc Plzeň vytváří nebezpečnější šance než Sparta. Ačkoliv si dobrý dojem trochu pokazila venkovním střetnutím proti Fiorentině, v rámci domácí soutěže dominuje a je schopná porazit kohokoliv.
Na tým navíc není vyvíjen žádný tlak. O třetí místo už přijít nemůže a posun byť jen o jedinou příčku výš se kvůli 10bodové ztrátě jeví jako velmi nepravděpodobný. V kádru se ovšem nachází řada hráčů, které motivuje případná nominace na červnové Euro v Německu. Ta se může týkat Robina Hranáče, Tomáše Chorého a především pak ofenzivního univerzála Pavla Šulce, jednoho z vůbec nejdůležitějších hráčů aktuální ligové sezony.
Ano, Slavia začne před startem nadstavby v titulovém závodě s výraznou ztrátou a nachází se proto v obtížné pozici. Rozhodně však svou kvalitou za Spartou nezaostává a právě silná Plzeň paradoxně zvyšuje její šance na možný zvrat nepříznivého vývoje.